Kalná - Richard Kutěj - Musiczone.cz

Přiznám se. O téhle výborné kapele jsem nevěděl do doby, než nám na začátku léta přišel od Indies Scope mail s vydavatelským plánem na konec léta a podzim. V tom plánu byla i kapela Ladě a odkaz na její bandzone. Tak jsem si tam najel a pustil si je. A bylo to tam! Poklidná, něžná i syrová muzika. Tu sprostá, jako trhovkyně od vyjedeného krámu, tu zase něžná, jako nevěsta se závojem, který je ale už lehce ušpiněn prachem z okolních továren, které dusí celé město. Zkrátka život bez příkras. A tohle všechno přenesla Ladě taky na tuhle svou zbrusu novou desku s dost příznačným názvem. "Kalná". Také do muziky Ladě se totiž nesmíš bát ponořit, i když to není žádné čisťounké jezírko. Kdeže. Tuhle syrovou i něžnou muziku, ve které najdeš šanson, blues i otřískané písničkářství, tuhle muziku hrají chlapi, co už něco viděli a zažili. A vůbec se s tím nemíní srát. Ale při tom všem dokážou i milovat a být něžní. A taky se pobavit a zasmát. Takhle se to s Ladě zkrátka má milí zlatí.

Hudba Ladě má tu výhodu, že jí hrají hodně šikovní a zkušení muzikanti. Naštěstí ale nejde o žádnou partičku, co by za každou cenu potřebovala světu ukazovat a předvádět, co všechno umí a jací jsou borci. Tihle přehnaní mistři světa mi vždycky byli nesympatičtí a navíc z nich na dálku cítíš velký komplex. Oni totiž neumí napsat obyčejnou a dobrou písničku. A tak jen hrají. A předvádějí se. U Ladě je to ale úplně jinak! Tohle jsou výborní muzikanti, kteří mají také talent a čich na písničky. A umí se písničkám podřídit. Hrají. Tu až psychedelicky něžně, jinde zase o něco více přitlačí. Vše ale běží tak, že nejdůležitější tady je magie, atmosféra a energie každé jednotlivé písně. A až pak přichází zjištění, že tihle borci své nástroje k tomu všemu ovládají brilantně.

To vše by ale bylo stejně jen poloviční. V Ladě je totiž vůdčí personou hlas. Hlas Michaela Kubesy, básníka a textaře. Hlas, který by mohli závidět mnozí šansoniéři od Čech až po Francii. Syrový, hrubý, chraplavý i něžný. Tu lehce hladící, jinde drsný, zanechávajíc škrábance a šrámy. A texty? Nad těmi musíš většinou přemýšlet nebo se jen tak nechat unášet a představovat si je jako obrazy. A k tomu se kochat tím, jak se tenhle zpívající chlap dokáže porvat nebo naopak vněžnit se do atmosféry každé písně.

A jen tak na okraj. Ladě jsou kapela z Opavy a z Ostravska. A nemá s tím pražádný problém. Když to cítím, tak zanadávám, jako havíř. Když to cítím, zazpívám to (to ale jen zcela výjimečné) klidně i v místním slangu. Jenže víte co? Ono nejde o žádné "Vyme, že se nam někeři smějí, že znime divně, tak to tak nazpyvame a bude sranda, ni?". Ni! Tedy. Ne! Když Kubesa zazpívá slangově, nevkrádá se ti na mysl pocit trapnosti z předem chtěného humoru, jako třeba u některých "vtipných hitů" samozvaných "slezských bardů". U Ladě je to. Jinak. Tady je totiž vše naprosto v pořádku a fér. Když Kubesa zazpívá slangově, není to směšné ba ani humorné. Je to prostě tím, že Kubesa i jeho kámoši takto zkrátka občas mluví.

Ladě jsou na nejlepší metě ukázat tady všem, že šanson se dá dělat bez jakýchkoli klišé a přehnaného afektu a patosu, že blues se hraje skutečně ze života, že někdy tě život donutí být sprostý a klít a jindy jseš něžný a blboučký jako malé štěně, co prostě čas od času potřebuje i pohladit. V muzice Ladě tohle všechno hraje. V muzice Ladě je drsnost, pochmurnost, kalnost i čirá magie a uhrančivá a hezká něha. Muzika Ladě je totiž především hodně lidská. A ti, kdo ji dělají a hrají, se za své lidství pranic nestydí. A to vše jim můžeš od prvního do posledního tónu věřit.

6/7

Richard Kutěj - Musiczone.cz