LADĚ : Děti

Od předchozího alba Lešť (2015) dělí Děti dlouhá pauza, ale pravidla tvorby Ladě zůstávají naštěstí stabilní. Zemitost nade vše. Sugestivní zpěvo-recitace a skutečně osobité básně Michaela Kubesy, neváhající posluchače držet v poetickém napětí. A kdyby snad náhodou vypnul pozornost, tak ho lehce slovně „šoknout“ nebo rovnou důrazněji literárně profackovat. Brilantně syrová, krásně nestandardně (ne)bluesová kytara Petra Uviry, využívajícího k zajímavému pomršení zvuku kromě krabiček třeba i, aspoň tuším, paličku. Akurátní rytmika Jiří Pater (baskytara), Patrik Benek (bicí nástroje) a Vít Halška (perkuse), která onu zemitost táhne ještě hlouběji, aniž by přitom měla těžký zadek. Ale nositelem opravdové výjimečnosti jsou pořád především Kubesovy verše, byť muzika je působivá a promyšleně zaranžovaná. Slyšme třeba prolínačku odlišných rytmů ve skladbě Ň. Podladěnou baskytaru podporující dramatičnost skladby Zbabělci. Nebo jakoby z jiného světa znějící, ale text dokreslující cimbál hostujícího Jury Wajdy v písni O Moravě. Když jsme u hostů, tři texty včetně O Moravě napsal a zazpíval si v nich Jura Bosák (Expedice Apalucha). Troškou do mlýna ironie přispěla Vladivojna La Chia v písni Ctirad. Proměna interpretů přitom vůbec nenabourá celistvost alba.

Ale bacha, nenechejme se splést názvem, dětská deska tohle fakt není. Přestože téma „děti“ většinu písní propojuje, včetně Bosákovy Škvírou – reflexe porodu. A hrdiny hned první skladby alba Bartoloměj jsou Mach a Šebestová. Jenže v poněkud smyslné, někdo by řekl nemravné konverzaci.

Nebo vlastně je deska i pro děti? Tabu nefungují, možná jim to právě pusťte. Jen ať drobotina od útlého věku ví, do čeho leze. Odtud i motto alba: „Jako děti si zaděláte na hezký život, nebo velký problém. Nemůžete to nijak ovlivnit… Možná… Pak…“ Nebo sugestivní zamyšlení na téma, k čemu ten život nakonec vede: „Co má kurva celý ten život znamenat? / Haló haló / Chcete žít šťastně / stiskněte jedničku / bojíte se smrti a umírání / stiskněte dvojku… hledáte pravdu? / těžko věřit, ale stiskněte 497,“ (Život).

V poznámce k albu Michael Kubesa uvádí, jak ho „trápí, že texty bývají posluchači označeny jako málo srozumitelné“ – a tak je doplnil „návody k použití“. Třeba k písni Pervitin, s verši „stigmata rozeseta po bílém předloktí / neuměli se trefit, Ha Nocri, co? No jo, božích synů tu máme plnou prdel, nejen tebe… těžko vás všechny ukřižovat / necháme to na vás“, návod uvádí: „Narození a úzkost z konce. Chceme radost, sáhneme po čemkoliv, aby byla. To ‚cokoliv‘ zhusta radost pokroutí, změní v opak. Ubližujeme milovaným i sobě, jsme prázdní, tudíž nebezpeční. Skončit to pak bývá úlevné.“ No, leckdo by možná řekl, že to bez návodu bylo lepší…

Na desce jménem Děti samozřejmě nesmí chybět dětské hlásky a poučná říkanka. Svoje dcerky zapojil na závěr Jiří Pater a je to, milé děti, síla. Nečekejte happy end. Nebo je to sakra happy end? Kapela Ladě každopádně vydala další výbornou desku.